Základní pojmy z oblasti hospodářské soutěže
Hospodářská soutěž – je zpravidla definována jako soutěžení podnikatelských subjektů v hospodářské oblasti s cílem předstihnout jiné subjekty na trhu a dosáhnout tím hospodářského prospěchu. Fyzické a právnické osoby se mohou svobodně účastnit hospodářské soutěže, avšak musí přitom dodržovat závazná pravidla hospodářské soutěže a nesmí účast v soutěži zneužívat.
Zneužití pravidel v hospodářské soutěži – dle ustanovení obchodního zákoníku[1] se může jednat o dvě formy, jednak nedovolené narušení hospodářské soutěže (dle § 42 odst. 2 Obch.z.) a jednak a nekalé soutěžní jednání (dle § 44 až 55 Obch.z.). Zatímco problematika nedovoleného narušení hospodářské soutěže je upravena zvláštním zákonem, tj. zákonem o ochraně hospodářské soutěže (ZOHS)[2] a spadá pod působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže[3], nekalé soutěžní jednání je deliktem soukromoprávním a úprava ZOHS se na něj nevztahuje.
Nedovolené narušení hospodářské soutěže – věcnou působností ZOHS je ochrana hospodářské soutěže proti jejímu vyloučení, omezení, jinému narušení nebo ohrožení. Mezi základní jednání, která jsou způsobilá hospodářskou soutěž narušit, patří dohody narušující hospodářskou soutěž (§3 a násl. ZOHS), zneužití dominantního postavení (§10 a násl. ZOHS) a spojení soutěžitelů (§12 a násl. ZOHS).
Soutěžitel – soutěžiteli se podle ZOHS rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tato sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat, i když nejsou podnikateli.
Relevantní trh – relevantním trhem se rozumí prostorový a časový souběh nabídky a poptávky po takovém zboží, které je z hlediska uspokojování určitých potřeb uživatelů tohoto zboží shodné nebo vzájemně zastupitelné. Příslušný relevantní trh je možno definovat pomocí věcného a geografického vymezení, popřípadě i vymezení časového.
Věcně relevantní trh - zahrnuje zboží, které je spotřebitelem považováno za shodné, zaměnitelné nebo vzájemně zastupitelné, a to základě jeho vlastností, ceny a zamyšleného způsobu použití (poptávková substituce) nebo případně zboží, které sice není substitutem z hlediska poptávky, ale u kterého lze v krátkém časovém období bez významnějších nákladů a rizik na produkci takových substitutů přejít (nabídková substituce).
Geografický trh – zahrnuje oblast, v níž daní soutěžitelé nabízejí a poptávají příslušné zboží, kde jsou jednak podmínky soutěže dostatečně homogenní a jednak dostatečně odlišné od podmínek na jiném území (např. různost cenových hladin, odlišnost spotřebitelských preferencí). Jedná se tedy o vymezení v jak širokém území se může spotřebitel pokoušet o nalezení alternativních zdrojů dodávek zboží, před tím vymezeného jako předmět věcně relevantního trhu.
Časově relevantní trh - dodavatel, spotřebitel a zboží náležejí ke stejnému relevantnímu trhu pouze tehdy, když existuje reálná možnost, aby se věcně relevantní zboží směňovalo mezi dodavateli a spotřebiteli ve stejném časovém období. Pokud se pro určité časové období zásadně mění poměry na věcně vymezeném trhu, je třeba relevantní trh vymezit i z hlediska časového.
Dohody narušující soutěž (§ 3 ZOHS) – jedná se o takové dohody mezi soutěžiteli, rozhodnutí jejich sdružení a jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě, které vedou či mohou vést k narušení hospodářské soutěže. Mezi takové dohody zejména patří dohody obsahující ujednání o přímém či nepřímém určení cen, ujednání o rozdělení trhu, vázané obchody či diskriminační postupy soutěžitelů na trhu. Takovéto dohody mohou být uzavírány jak na úrovni horizontální, tak na úrovni vertikální, popřípadě se může jednat o tzv. dohody smíšené, kde soutěžitelé, kteří dohodu uzavřeli, působí současně na téže horizontální úrovni i na různé vertikální úrovni trhu. Uvedené dohody jsou zakázaný, pokud pro ně neplatí výjimka dle § 3 odst. 4 ZOHS. Ze zakázaných dohod dle § 3 odst. 1 jsou tak vyjmuty ty dohody, které kumulativně splňují podmínky uvedené v písmenech a) až c) § 3 odst. 4.
Dohody mezi soutěžiteli – mezi tyto dohody, jde o tzv. kartelové dohody, lze zahrnovat jakékoliv ujednání vyjadřující vůli na dohodách zúčastněných soutěžitelů určitým způsobem v budoucnu jednat, jež jsou za splnění určitých níže uvedených podmínek způsobilé narušit hospodářskou soutěž. Je například nutné, aby se takové dohody účastnila podstatná část soutěžitelů na trhu, došlo k znemožnění přistoupení dalších nezúčastněných soutěžitelů (v pozici konkurentů), nedošlo k vytvoření konkurence uvnitř kartelu, tato dohoda musí být dlouhodobě výhodná pro její účastníky. K uzavíraní kartelových dohod dochází zejména na trzích s tzv. oligopolní strukturou.
Oligopolní trh – jedná se o strukturu trhu tvořenou menším počtem rozhodujících subjektů, které jsou vzájemně závislé na cenové úrovni a objemu produkce na daném trhu. Může se jednat o symetrickou strukturu trhu, kde společnosti zaujímají zhruba stejný podíl na trhu (např. pět nezávislých společností s tržním podílem okolo 20 %) či asymetrická struktura, kde jeden ze subjektů má výrazně vyšší podíl (dominantní soutěžitel).
Rozhodnutí sdružení soutěžitelů – jedná se o přijímaní rozhodnutí, popř. doporučení, ze strany sdružení soutěžitelů pro členy tohoto sdružení, která jsou způsobilá narušit hospodářskou soutěž. Může se například jednat o příjímání ceníků výrobků a služeb závazných pro členy sdružení či stanovení rozdílných nebo nepřiměřených podmínek ze strany sdružení soutěžitelů pro výkon činnosti členů takového sdružení.
Jednání soutěžitelů ve vzájemné shodě - jednání ve shodě představuje takový způsob jednání, kde soutěžitelé na základě určitého společného koordinovaného postupu vědomě nahrazují rizika soutěže praktickou vzájemnou kooperací, čímž odstraňují nejistotu o budoucím chování ostatních soutěžitelů. Společně koordinovaným postupem ve formě kooperace se rozumí sdělování určitých informací, na jejichž základě zúčastněné subjekty předpokládají shodu ve vzájemném postupu a chování na trhu.
Horizontální dohody – jedná se o dohody mezi soutěžiteli, kteří si za normálních okolností vzájemně konkurují, tj. působí na stejném relevantním trhu.
Vertikální dohody – dohody vzájemně si nekonkurujících subjektů na rozdílných úrovních příslušného relevantního trhu, např. na linii výrobce – distributor – prodejce.
Zneužívání dominantního postavení (§ 10 ZOHS) – je protisoutěžní chování za účelem upevnění či posílení dominantního postavení společnosti na trhu. Jedná se zejména o vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách (např. nepřiměřených cen), vázání prodeje či nákupu na odběr dalšího plnění, uplatňování rozdílných podmínek při shodném plnění, zastavení či omezení výroby, odbytu nebo výzkumu a vývoje (např. odmítnutí dodávek či přístupu k potřebným informacím), aplikace predátorských cen (tj. dlouhodobé nabízení a prodej zboží za nepřiměřeně nízké ceny) nebo odmítnutí přístupu k nezbytným zařízením.
Dominantní postavení je zaujímáno takovou společností (soutěžitelem), popř. společnostmi (společná dominance), jejíž tržní síla jí umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích, přičemž se zpravidla jedná o společnost, která zaujímá tržní podíl na relevantním trhu přesahující 40 %, jež je významně vyšší než podíl jejího nejbližšího konkurenta.
Kolektivní dominance – jedná se o společnou dominanci více soutěžitelů na trhu, přičemž aby byla existence kolektivní dominance prokázána, musí být kumulativně splněny následující podmínky, a to transparentnost trhu, udržitelnost vzájemné koordinace těchto soutěžitelů v čase a předvídatelnost reakce ze strany nezúčastněných současných či potencionálních konkurentů a zákazníků.
Spojení soutěžitelů (§12 ZOHS) – základním typem spojení soutěžitelů je přeměna dvou nebo více na trhu samostatných soutěžitelů, a to fúzí sloučením či splynutím, převodem jmění na společníka nebo rozdělením. Za spojení soutěžitelů se rovněž dále považuje i nabytí podniku jiného soutěžitele nebo jeho podstatné části smlouvou a získání možnosti přímo či nepřímo kontrolovat jiný podnik, a to jak kontrola vykonávaná jedním subjektem (samostatná) nebo kontrola společná vykonávaná více subjekty. Povolení Úřadu podléhají pouze taková výše uvedená spojení soutěžitelů, která splňují obratová kriteria dle § 13 ZOHS.
Fúze sloučením – dochází k zániku jedné nebo více společností, přičemž jmění zanikající společnosti (zanikajících společností) včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů přechází na jinou (nástupnickou) společnost.
Fúze splynutím – dochází k zániku jedné nebo více společností, přičemž jmění zanikající společnosti (zanikajících společností) včetně veškerých práv a povinností vztahů přechází na nově zakládanou (nástupnickou) společnost.
Fúze rozdělením – jedná se zejména o rozdělení zanikající společnosti sloučením s nástupnickými společnosti či o rozdělení zanikající společnosti, které se uskuteční kombinací založení nových společností a sloučení s existujícími společnostmi.
Nabytí podniku nebo jeho podstatné části – v případě spojení formou nabytí podniku jako celek, musí být předmětem převodu veškeré věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které takovému soutěžiteli patří a které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. Za nabytí podstatné části podniku se považují situace, kdy jsou nabývány v určité míře zastoupení všechny složky podnikání, tj. hmotné (výrobní prostory, stroje, zařízení aj.), nehmotné (např. know-how, ochranné známky) i osobní (zaměstnanci), náležející k podniku, jehož část je převáděna.
[1] obchodním zákoníkem se rozumí zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
[2] jedná se o zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, v platném znění
[3] působnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže upravuje zákon č. 273/1996, o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, v platném znění