OECD
OECD je unikátní fórum k diskusi a formulaci ekonomických a sociálních politik členských zemí, porovnává jejich zkušenosti a hledá odpovědi na vznikající problémy, napomáhá koordinaci jejich politiky uvnitř států i na mezinárodním poli. Zabývá se v zásadě všemi důležitými otázkami, kterým se věnují vlády jednotlivých členských zemí s výjimkou kultury a armády. OECD je k plnění svých cílů na základě Konvence zmocněna uzavírat smlouvy s členskými i nečlenskými státy a mezinárodními organizacemi a přijímat rozhodnutí, doporučení či deklarace, z nichž některé jsou právně závazné. K nejdůležitějším nástrojům OECD patří:
- Kodexy liberalizace (běžných neviditelných operací a kapitálových pohybů)
- Deklarace OECD o mezinárodních investicích a nadnárodních společnostech
- Úmluva o boji s podplácením veřejných činitelů v mezinár. podnikatelských transakcích
- Instrumenty v oblasti životního prostředí
- Modelová konvence o zdaňování příjmu a kapitálu
- Principy OECD pro správu a řízení podniků (Corporate Governance)
Řada doporučení vydávaných OECD není závazná a záleží na členských zemích, jakým způsobem je budou implementovat. Systém práce OECD však podporuje jejich uplatňování nepřímo. Zprávy, analýzy a statistiky i diskuse vedené v OECD jsou vysoce ceněny pro svou odbornost a nepolitičnost. Proto je také nakonec většina doporučení OECD, založených na metodě doporučení nejlepší praxe (příkladů best practices z členských zemí), přijímána a plněna vládami členských zemí, i když OECD nemá formální nástroje na jejich vynucení (v této souvislosti se proto hovoří o tzv. soft law).
OECD projednává politiky členských zemí v jednotlivých oblastech a umožňuje tak efektivní výměnu názorů na opatření a politiku jednotlivé země. Doporučení OECD proto pak fungují jako velice účinná metoda tlaku mezi rovnými partnery ("peer pressure") na provedení nutných reforem. Důsledkem provádění takových koordinovaných politik doporučovaných OECD je proto vysoce homogenní ekonomický prostor vytvořený členskými zeměmi. Peer pressure a srovnání s ostatními zeměmi ("benchmarking") tak tvoří základní pracovní metodu OECD, která vychází z vědomí sounáležitosti všech členů.
Nejvyšším orgánem organizace je Rada OECD, která sestává z velvyslanců všech 30 členských zemí a zástupce Evropské komise a její zasedání řídí generální tajemník OECD. Rada na úrovni velvyslanců se schází cca 2x měsíčně, aby řešila operativní a strategické otázky řízení organizace. Kromě toho se jednou ročně koná zasedání Rady OECD na ministerské úrovni, kde ministři z členských zemí diskutují koncepční otázky a udávají dlouhodobý směr pro OECD. Na podporu práce Rady OECD bylo vytvořeno několik podpůrných orgánů (Výkonný výbor, Rozpočtový výbor, Výbor pro spolupráci s nečleny, Výbor pro veřejné záležitosti a komunikace). Stěžejní část práce OECD se však odehrává v odborných výborech. V OECD existují zhruba dvě desítky hlavních výborů, které spolu s různými skupinami a podskupinami vytváří síť asi dvou stovek pracovních orgánů OECD. Výbory a pracovní skupiny se scházejí zpravidla dvakrát ročně a zasedají v nich odborníci z členských zemí, kteří si vyměňují zkušenosti, koordinují své postupy, případně vytvářejí společná doporučení. ÚOHS je gestorem pro jednání Soutěžního výboru (Competition Committee) a jeho pracovních podskupin (WP2 Competition and Regulation; WP3 Cooperation and Enforcement), kterých se pravidelně zúčastňuje a k jejichž tématům pravidelně přispívá.
Peer Review České republiky
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se v období od listopadu 2007 do května 2008 podrobil detailnímu přezkumu soutěžního práva a politiky v rámci dobrovolného programu PEER REVIEW na půdě OECD. Jde o jednu z nejprestižnějších examinací, která vyniká co do hloubky, komplexity a objektivity posuzovaného problému.
V první fázi je nutné vyplnit dotazník, který pokrývá veškerou rozhodovací činnost Úřadu za posledních sedm let (které uplynuly od posledního PEER REVIEW), tiskové zprávy, organizační a legislativní změny spolu se všemi dostupnými publikacemi a články, které se týkají vývoje ochrany hospodářské soutěže v ČR. Během této první fáze (říjen-prosinec 2007) se do práce na PEER REVIEW zapojila více než desítka expertů z úřadu, podle toho, jakou problematiku bylo nutné objasnit.
V druhé fázi navštívil Brno vedoucí celého projektu OECD, Michael Wise, odborník na hospodářskou soutěž s dlouholetou praxí examinace soutěžních úřadů a setkal se nejen s odborníky z Úřadu během intenzivních diskusí na témata, která bylo třeba objasnit, ale i se zástupci sektorových regulátorů a advokátních kanceláří, které se zabývají soutěžním právem a mohou tak ochranu hospodářské soutěže a implementaci soutěžní politiky posuzovat „z druhé strany barikády“.
Během závěrečné fáze (duben-květen 2008) byla vypracována detailní zpráva, ke které mohl Úřad připojit své komentáře a doplňky před závěrečným a nejobtížnějším úkolem – veřejnou prezentací výsledků PEER REVIEW na zasedání Soutěžního výboru OECD 11. června 2008. Během tohoto tříhodinového vystoupení podstoupila delegace ÚOHS, vedená předsedou Martinem Pecinou, hodnocení ze strany Sekretariátu OECD a dvou examinátorů – zástupců soutěžních úřadů Mexika a Belgie.
Přezkum proběhl nad očekávání úspěšně – oba hodnotitelé pozitivně komentovali vývoj v soutěžní politice a prosazování soutěžního práva spolu s aktivitou Úřadu na národní i mezinárodní úrovni. Závěrečná publikace OECD o vývoji soutěžního práva a politiky v ČR je tak hodnotným důkazem toho, že ÚOHS je respektovanou institucí v rámci orgánů, prosazujících soutěžní právo.
(4/11/2008)